Čerstvý důchodce Jiří Prokop absolvoval všech sedmadvacet ročníků Rohálovské desítky

Každý závod má svoje vítěze, poražené a další osobnosti. Jedním z hrdinů nejkvalitnějšího silničního běhu ve Zlínském kraji v zimním období  prusinovické Rohálovské desítky je Jiří Prokop. Třiašedesátiletý zlínský sportovní nadšenec je totiž jediným vytrvalcem, který absolvoval všech 27. ročníků vyhledávaného běhu na trati mezi Prusinovicemi a Tučapy.

Každý závod má svoje vítěze, poražené a další osobnosti. Jedním z hrdinů nejkvalitnějšího silničního běhu ve Zlínském kraji v zimním období  prusinovické Rohálovské desítky je Jiří Prokop. Třiašedesátiletý zlínský sportovní nadšenec je totiž jediným vytrvalcem, který absolvoval všech 27. ročníků vyhledávaného běhu na trati mezi Prusinovicemi a Tučapy.

Prokop je pořád kvalitním vytrvalcem. Závodně začal běhat v roce 1983. Od té doby uběhl přes 100 000 kilometrů. V minulosti naběhal kolem 4 500 kilometrů za rok. V posledních letech je to zhruba polovina. Jeho měsíční dávkou je 150 až 200 kilometrů. Dříve to bylo i 350 kilometrů.

Jak vzpomínáte na první ročník závodu v Prusinovicích?

Bylo to 26. února 1994 a já jsem v hlavní mužské kategorii skončil časem 1:26:11 na pětadvacátém místě  Tenkrát se však běžel dvacetikilometrový závod na trati přes Dřevohostice. Hodně náročný podnik mě stál spoustu sil. Dvacet kilometrů se pak běželo ještě v roce 1995, 1996 a 1997. Až od sezony 1998 pořadatelé zkrátili trať na 10 kilometrů.

Jaká byla v okolí Prusinovic Vaše výkonnost? 

Forma mi několik ročníků stoupala. Výborně se mi běželo v roce 1996, kdy jsem byl v přípravě na maraton v Hamburku, v roce 1997, kdy jsem se připravoval na maraton v Londýně a v sezoně 1999, kdy jsem testoval formu před maratonem v Římě.

Ve kterém ročníku Rohálovské desítky se Vám naopak nedařilo?

Na každý mám příjemné vzpomínky. V žádném mě nepotkala žádná nepříjemnost, ani žádná velká krize.

Jak jste se připravoval na letošní ročník závodu v Prusinovicích?

Tak jako každý rok. Měl jsem svůj tréninkový plán. Hodně jsem v okolí Zlína běhal do kopců.

Jak se Vám letos v Rohálově běželo?

Desetikilometrová trať mezi Prusinovicemi a Tučapy, u které byla spousta diváků, se mi líbila. Vyšla mi i taktika, kdy jsem nepřepálil začátek závodu. Samozřejmě, že to bylo tradičně hodně náročné. Zvlášť táhlý kopec mezi osmým a devátým kilometrem. Žádnou krizi jsem ale neměl.

Jak jste spokojený se svým výsledkem?

Vzhledem k mému věku a jako sedminásobný děda už mám nárok na pomalejší časy. Takže jsem spokojený. V mužské kategorii 60 – 64 let jsem vybojoval desátou příčku. Potěšil mě i dosažený čas 52:27.

Jak jste po závodě relaxoval?

Jako po každém běhu výklusem a protažením. A také jsem si užíval závěrečné vyhlašování výsledků. Příjemné bylo i setkání s halovým mistrem Evropy v běhu na 1500 metů z Prahy v roce 2015 Jakubem Holušou.

Co se Vám na Rohálovské desítce líbí?

Úplně všechno. Ředitel závodu Ondřej Němec je vynikající organizátor. Všichni běžci mají závod v Prusinovicích rádi. Takže pokud budu zdravý, tak se v roce 2021 určitě znovu v Prusinovicích postavím na start.

Na konci února jste se stal oficiálně důchodcem. Běhat ale budete určitě dál?

Samozřejmě. V neděli jsem se zúčastnil půlmaratonu v Přílukách. A ještě v březnu se postavím na start Josefského běhu ve Zlíně na Burešově a zazávodím si v půlmaratonu v Praze.

Jaký máte program na duben?

11. dubna mě čeká Zlínská lesní hodinovka na Lesní čtvrti. Poté se už po šestatřicáté zúčastním mezinárodního běhu na Slovensku Děvín – Bratislava. V něm mám nejvíc startů ze všech českých a moravských vytrvalců.

Jaký Vás čeká vrchol sezony 2020?

Bude jich několik. Určitě nějaký zahraniční půlmaraton. Dále pak domácí červnový Festivalový půlmaraton ve Zlíně. A na podzim 27. září se těším na českou klasiku nejstarší běh na světě 124. ročník závodu Běchovice – Praha.

Lubomír Hotař