Rozhovor s Radimem Leciánem, vodičem Festivalového půlmaratonu

Na festivalovém půlmaratonu se letos můžete potkat s běžci, kteří budou mít na zádech černý batoh, z něhož trčí barevný praporek s cílovým časem, na který daný závod běží. Jsou to vodiči, kteří nezávodí, ale pomáhají ostatním plnit jejich běžecké sny… Jedním z nich je i Radim Lecián.

Co prakticky znamená být vodičem běžců? A co znamená být DOBRÝM vodičem?

Být vodičem znamená pomoci ostatním v jejich závodě, poradit, jak překonat krizi  a upozornit je s dostatečným předstihem na záludnosti trati. A být dobrým vodičem znamená mít cit pro tempo a rozběhnout závod co nejvíce rovnoměrným tempem.

Jak se vlastně z běžce stane vodič?

Jednoduše se přihlásí, a pokud v jeho schopnosti mají pořadatelé důvěru, udělají ho vodičem. 

Běžet na konkrétní čas a umožnit tak ostatním, aby ho dosáhli, to asi není úplně jednoduché. Jak se toho dá docílit?

V době GPS je dnes celkem skvělý přehled o tempu, nicméně vodič k té hře čísel přidá vlastní zkušenosti, znalost trati, a odhad toho jak se bude závod vyvíjet, a také jak jsou na tom závodníci, kteří běží s ním. 

Když jste vodič, tak se musíte přesně držet itineráře a běžet na konkrétní čas. Tudíž nezávodíte a musíte se vzdát ambicí na vylepšení svého času. Nemrzí vás to?

Nemrzí, naopak se těším, jinak bych neběžel jako vodič letos už potřetí. Závod má sice jiný rozměr, ale užijete si ho úplně stejně, a diváci na vás reagují o to více, protože jste zdaleka viditelní a fandí vám.

Pomáháte běžcům překonávat jejich krize? Jakým způsobem?

Většinou ze svých zkušeností vím, jak krize, které běžce můžou postihnout, překonat, takže se nás běžci nemusí bát během závodu obrátit. 

Při jaké kilometru půlmaratonu přichází nejčastěji krize?

Ti, kteří se nechají strhnout tempem ostatních, mají krizi už někdy před 5 km a čeká je dlouhý den. Ale většina závodníků má krizi mezi 15-18 km a udržet stejné tempo ve druhém okruhu přes tovární areál, kde je to mírně do kopce po kostkách, je pro mnoho závodníků obtížné.

Lidé běží v půlmaratonu s jasným cílem. Ale s jakým cílem vybíháte vy? Co je pro vás největším uspokojením?

Pomoci co nejvíce lidem splnit jejich cíl. A největší uspokojení je poděkování od závodníků v cíli :)

S jakými problémy běžců se na tratích nejčastěji setkáváte?

Přehnané počáteční tempo, nezvyk na horko,  žaludeční potíže, křeče, píchání v boku. Loni jsem byl svědkem kolapsu závodníka a zůstával jsem s ním až do příjezdu zdravotníků.

Jak vůbec vnímají vodiče ostatní startující?

Doufám, že jako parťáka, se kterým běží závod a může jim hodně pomoci.

Jaké rady byste dal rekreačním běžcům, kteří by se chtěli postavit příští rok na trať půlmaratonu?

Potrápit tělo tréninkem pravidelně během celého roku, protože trénovat jen 14 dní před startem stačit nebude. A doporučuji zúčastnit se nějakých regionálních závodů.

Cítíte se i vy nervózně před závodem, když nezávodíte?

Necítím. Mám skvělého parťáka spoluvodiče a spíš se snažíme nervozitu rozhánět u ostatních.

Jaká byla vlastně vaše cesta k běhu?

Jako absolutní nesportovec odmítající jít zbytečně pár kroků navíc jsem v roce 2002 v Otrokovicích viděl Jana Strangmullera vyhrát Moraviamana  a uchvátil mě dlouhý triatlon. Takže běžecké závody beru jako součást přípravy.