Miloš Škorpil radí. Jak co nejlépe zvládnout Zlínský půlmaraton?

Zeptali jsme se toho nejpovolanějšího - ultramaratonce, propagátora běhu a trenéra Miloše Škorpila. Zde je několik tipů:

1) Nepřepálit začátek

Většina běžců a běžkyň při závodech s hromadným startem podlehne atmosféře davu a hned po zaznění startovního výstřelu vyrazí tempem neslučujícím se s tím, co má natrénováno. První kilometry to vypadá na osobní rekord, což posiluje ještě jejich sebevědomí, ale většinou okolo pátého kilometru už začínají pociťovat následky své nerozvážnosti. Začnou zpomalovat, ne proto, že by chtěli, ale tělo zalité laktátem je samo donutí, nohy, vlastně celý člověk je těžší a těžší, ale oni se pořád snaží silou mocí držet tempo. Když se tohle stane, je lepší přejít na chvíli do chůze, zklidnit hormony a pak se v klidu zase rozeběhnout. Případně zopakovat ještě párkrát. Garantuji jim, že když to udělají, dosáhnou na lepší výsledek, než když se budou snažit pořád běžet.

2) Na občerstvovačkách přecházet do chůze a v klidu se napít a něco zobnout

Mnoho lidí občerstvovačky proletí, vezmou do ruky kelímek s pitím, ale to si tak maximálně chrstnou do obličeje, nebo se jím zahltí, ale pořádně se nenapijí, v důsledku toho se jim začne nedostávat tekutin, zhoustne krev a distribuce kyslíku, energie a stavebních látek v těle se zpomalí, což většinou vede k tomu, že i běh je pomalejší a pomalejší.

3) Zrychlení si nechat až na poslední čtyři kilometry

Pokud se člověk rozeběhne od startu ve svém tempu, mívá v polovině závodu pocit, že má energie na rozdávání a začne zrychlovat. To je však ještě příliš brzy, neboť síly pak začnou docházet okolo 17-18 km a to je do cíle ještě dost daleko, abychom to dali hlavou. Lepší je počkat se zrychlením až na 17 km. Když vám začnou docházet síly na dvacátém kilometru, už to tam dáte.